Nejen o Umění sebekoučinku s Marianem Jelínkem

4 května, 2021
Category: Rozhovor

Nejen o Umění sebekoučinku s Marianem Jelínkem

Co Vás vedlo k tomu pustit se do online produktu? 

Lidé chtějí často návody, desatera. Jenomže tady nejde o vaření polévky podle receptu. To, co inspiruje jednoho člověka, nemusí inspirovat druhého. Dnešní svět je nastavený tak, že se mnoho lidí honí jen za potěšením, chtějí dosáhnout co nejvíc a stávají se tak štvanci. A to je problém. Co se týče online formy – dostupnost a touha mít věci hned nás s kolegy přivedla na myšlenku umožnit lidem v klidu z prostředí domova, kolikrát se jim zachce, a hlavně kdy se jim zachce, když budou správně nastaveni na cestu do hlubin naší duše tak, aby měli k dispozici kvalitní studijní materiál. Podmínkou ale bylo, pokud možno co nejkvalitnější zpracování a zábavná forma. 

Umění sebekoučinku poskytuje člověku možnost naučit a osvojit si techniky a metody práce se svou myslí. Každému individuálně, šité na míru. Zároveň mu pomůže uvědomit si nedílnou součást evoluce, která mu usnadní základní sebepoznání. A to si dovolím tvrdit by nemělo chybět nikomu z nás. 

Vycházíte opět ze sportu?
Původ je nejen ve sportovním prostředí, které vnímám jako úžasnou laboratoř do života. Jde vlastně o zcela logický vývoj. Nejprve člověka zajímal nástroj, tedy jeho tělo – srdce, svaly, zkrátka anatomie, a tak se objevili kondiční trenéři. Potom si sportovci uvědomili, že jejich kondice musí být z něčeho živena – a na scénu vstoupili výživoví poradci. Nakonec přišlo na řadu i to nejméně hmatatelné a měřitelné, a to duše, psyché. Totiž jak má vypadat vrcholový sportovec či některé pracovní pozice z hlediska fyzična víme, ale jak má vypadat uvnitř, chcete-li ve své hlavě? Jak má být nastaven na zápas, poradu, výkon? 
 
Často mluvíte o tom, že jsme dva v jednom? 

Máme dva typy myšlenek. Jedny, které chceme a sami si je vyprovokujeme. Nám ale vadí myšlenky, které nechceme, jenže stále přicházejí. Já jsem to vzal tak, že myšlenky, které nechceme, jsou myšlenky mého dvojčete. Abych s nimi uměl pracovat, potřebuji se se svým dvojčetem skamarádit. Beru ho jako své malé dítě. Když například přijde s myšlenkou, že má strach, protože zítra píše diktát, racionálně ho usměrním, protože jako dospělý takový strach nemám a navíc mám logické argumenty k tomu, abych ho povzbudil.

Má smysl vést vnitřní dialog?

Vést vnitřní dialog má velký smysl, protože tak koučujeme sami sebe. Dialogy mohou být různé – u sportovců před tréninkem, po zápase, u manažerů třeba před těžkou poradou, tedy v momentech, kdy bych si měl subjektivní svět nastavit do zóny optimálního fungování. Tedy do zóny, kdy člověk v dané tématice využije maximálně svých racionalit a zároveň se nabije emoční touhou, vášní a nadšením. Tyto dvě spojnice – tedy emoce, která vede k akci, energii, a rozum, který emoci řídí – vedou podle mého názoru k tomu, že osobnost má největší potenciál podat v dané věci maximální výkon.

Jak poznáme, že potřebujeme více poznat sami sebe? 
Máte pravdu, že nejdůležitější – a zároveň nejtěžší bývá obvykle  „uvědomit si…“ Že něco potřebujeme změnit.  Vnímám to velmi silně v koučování skrz podnikatele. Máme zde velice úspěšnou skupinu lidí z hlediska kvantifikovatelných explicitních vnějších prvků života, jezdí v Bentley, pohybují se v luxusu, ale také mívají 40 kg nadváhy, deprese, šňupají kokain a střídají milenky. Čímž nikoho nesoudím a nemoralizuji, to je každého věc, já jen hovořím o disharmonii mezi explicitními a implicitními věcmi našeho života. Taková disharmonie často způsobuje problémy – zdravotní, ale i další.  A když jsme se dlouhou dobu starali jen o ty explicitní stránky, najednou jsme zjistili, že nám jaksi ty implicitní nepřinesou. Proto se o oba subjektivní světy musíme starat zvlášt. 
 

Lidé se nechovají logicky, a proto nám nefungují některé poučky a návody na život. Měli bychom proto každý začít sám u sebe – sebepoznáním. A k tomu by nám mělo pomoct právě Umění sebekoučinku, které nezačíná ničím jiným než sebepoznáním a pomůže nám utvořit si na míru práci sám se sebou – se svou myslí. 

Možná by úplně stačilo, aby vznikl nový školní předmět, který by děti učil pracovat se stresem a krizovými situacemi, zacházet se zodpovědností, vyrovnávat se s neúspěchem a uvědomovat si, že každý člověk je zodpovědný za své svobodné rozhodnutí. Podle mě je totiž důležité připravovat současnou generaci na tahle negativa, která přináší doba blahobytu. Pak by se asi změnila k lepšímu i naše morálka a etika. Slovo by zase začalo platit, desatero by se opět stalo průvodcem našich všedních dní a čest by přestala být prázdným pojmem.

Čtyřdílný osobnostní rozvojový program Umění sebekoučinku naleznete zde.